Archives

5. diverzní forma – HUDBA

5. diverzní forma – HUDBA

(jenom) HUDBA

Posledním, pátým vystoupením z „Cyklu několika diverzních forem“ uzavírá experimentální těleso Divergent Connections Orchestra pomyslný oblouk tematicky zacílený a dedikovaný 100. výročí vzniku Československa. Chtěli jsme tímto počinem nabídnout paralelu k oficiálním programům a trochu jinou perspektivou nahlédnout na některé znaky či souvislosti, které jsou s českými zeměmi spojené. Náš nezávislý soubor kulturních akcí byl tak oslavou více či méně drobných obyčejností, které jsou spjaty se vznikem ČSR nebo které se dotýkají identity československého národa.

Po předchozích výstředních a performativních akcích (Melodram o chlebu a soli, Intervence do veřejného prostoru, Transcendentální taneční párty, 100 let 100 piv) se však nyní ještě více vzdálíme od nasvícených, pompézních průvodů a velkých hesel všeobecné oslavy provázející, abychom se obrátili opět do nitra svého vědomí a koneckonců i svědomí. Takto jedině můžeme provést pravdivou zpověď, doznání se k naší obyčejnosti, prostotě, k tomu, co skutečně jsme. Tedy i k obyčejné avšak bytostné lásce k naší vlasti, kterou k ní, přes všechny nespokojenosti a výhrady, chováme.

Jsme-li mimo jiné i národ řečený „co Čech, to muzikant“, buďme nyní na závěr právě jimi a snad pouze jimi…

Nechť je tento závěrečný počin i symbolickým návratem k prosté podstatě věcí, k podstatě existence, která je v širším kontextu nezřídka manipulována a přehlušována tunami balastu vykonstruované, umělé „atraktivity“.

—-
Divergent Connections Orchestra – soubor pro řízené improvizace

Cyklus několika diverzních forem
k příležitosti 100. výročí vzniku Československa

Experimentální těleso Divergent Connections Orchestra (dirigent a umělecký vedoucí Pavel Zlámal) uvádí cyklus oslavných kulturních akcí věnovaný 100. výročí vzniku Československa.

Z pozice „uprostřed“ (mezi Českem a Slovenskem – z Brna roku 2018) reflektuje v pěti autonomních formách některé motivy, které vnímá jako prvky spjaté s národní identitou. Zároveň takové prvky, které nutně nestojí na prvních místech oficiálních reprezentativních výčtů. Není tedy tento cyklus oslavou činů velkolepých či toužících po světovosti, nýbrž naopak, spíše člověka prostého a jeho obyčejnosti (tedy i takové, kterou zlí jazykové někdy označují za středoevropské / české ignorantství – v čemž mají někdy pravdu, jindy tím zase vynáší ignorantství své vlastní).

Koncept si tedy všímá (a čerpá z) takové obyčejnosti, která, jakýmsi skrytým či podvědomým algoritmem společensko-historického dědictví, absorbuje a přetváří vnější vlivy, stejně jako výrazná puzení zevnitř vlastních řad. Obyčejnost, která pak v dobrém i špatném prosakuje do celkového obrazu národa, spolucharakterizuje nejen jeho umístění, ale také úlohu a předurčení v kontextu mezinárodním. Absence hrdinných témat a pompézních ambicí dává prostor k objevování drobnějších, ale každému v podstatě známých a blízkých věcí, které k našim zeměpisným šířkám a tedy i náturám tak nějak patří. (Chléb, pivo, tanec, ulice – veřejný život, veřejný prostor atd).

Cyklus je (stejně jako samotná existence DCO) motivován primárně touhou tvořit, svobodně, nepoplatným způsobem, rozhýbávat ledy. Nadto však přijímá historické jubileum jako podnět zamyšlení (svého druhu bilančnímu), čímž přesahuje do vlastenecké zpovědi: vyjadřuje přijetí zmíněné obyčejnosti, onoho nejednoznačného, ambivalentního dědictví rodné hroudy a tedy i zodpovědnosti za ně. Je tak nejen konstatováním stavu věcí, ale i provoláním životního stanoviska, manifestem, který si je dobře vědom toho, že obyčejnost je někdy neotesaná, „neušlechtilá“, omezující a urputně zpátečnická, ale také toho, že se v této naší obyčejnosti skrývá i mnoho věcí jedinečných a milých, jako je kupř. prostota a opravdovost, nezištná a srdečná laskavost či poetický humor a nadsázka.

1. Melodram o chlebu a soli 30.5.2018
2. Aurální dějiny Brna 14.6.2018
3. Transcendentální taneční párty 13.7.2018
4. 100 let 100 piv – 23. říjen 2018
5. Slavnostní koncert – 3. prosinec 2018

Celý počin je tvořen na objednávku neexistující morální urgence, jejíž oprávněnou výtku by nikdo nerespektoval, tím méně, kdyby byla vznesena; jako zadání nepřipouštěného kolektivního svědomí, jehož hlasu by v každém případě nebylo nasloucháno, tím méně, kdyby skutečně zazněl.

4. diverzní forma: 100 let 100 piv

4. diverzní forma: 100 let 100 piv

100 let 100 piv
fantastický koncert o dvou částech

Jediným a nezopakovatelným provedením dvou světových premiér vzdá brněnské experimentální těleso Divergent Connections Orchestra hold Janu Steklíkovi i historickému jubileu českých zemí. Akce je 4. částí nezávislého “Cyklu několika diverzních forem”, souboru oslavných kulturních akcí dedikovaných 100.výročí založení ČSR.

Vášeň pro pivo je pro lid našich zeměpisných šířek příznačná. Je to bezpochyby součást národní charakteristiky, jakéhosi kódu českých zemí. Nejde totiž jen o přijímání tekutiny nebo požívání alkoholu. Přestože však má pití piva mnoho dílčích podob a vyznění, včetně jistých ne příliš důstojných variant, nebylo by spravedlivé opomíjet úrovně další, významově ušlechtilejší (pro někoho možná překvapivě) a hlubší.
Všeobecně považujeme pití piva za akt vědomý, požitkářský, nanejvýš pak společensko-zábavní. Ovšem chtěl bych jej zde představit také jako akt podvědomý, jako projev určitého civilizačního stupně a příslušnosti k jistému společenství. Nikoliv však ve smyslu elitářského snobismu spjatého spíše s arogancí některých bohatých (zbohatlých) či mocných. Hovořím nyní v podstatě o dispozici, která daleko přesahuje omezený formát jednotlivce.
Takto nahlížený je akt pití piva jednáním málem instinktivním, aktem generacemi utvářeného, nyní již takřka podvědomého nastavení. Je aktem lidské dispozice vrozené stejně jako i vypěstované, a to specifickým společenským sepětím. Nepřirovnával bych takové specifikum ani tak k poutům státním či národním, ale k poutům ještě o kus primárnějším, animálnějším, přesto hluboce spirituálním: k poutům kmenovým.

Pokračujeme-li dále v navržené duchovní významové linii pití piva, jedná se také o symbol. Vykultivovaná a zautomatizovaná zvyklost specifického společenství, která nese společenskou informaci. Každé opakováním pití piva je zároveň oním pudovým vyjádřením generacemi pěstované starostlivé péče o kmenovou soudržnost. Třebaže je tato úroveň viditelná až z většího odstupu a v hlubším plánu, je to stejné, jako když se lidé ujišťují o druhové sounáležitosti např. už jen tím, že se na ulici vzájemně pozdraví.
No a takový akt lze pojmout a zvýraznit též jako rituál duchovního charakteru. A jeho provádění pozvednout na úroveň meditace.

Zlatá tekutina vpravená – vmeditovaná – do organismu, a následné symbiotické a vícevrstvé propojení této substance (piva) s vyšším celkem (lidského těla – lidské bytosti), může představovat spojení vpravdě synergické. To vše samozřejmě v jisté závislosti na míře: jsme si dobře vědomi nejednoznačné role samotné kvantity příjmu, tedy toho, že ve vztahu mezi množstvím a přínosem v žádném případě neplatí vždy prostá přímá úměra. Také dobře víme, že se na tuto důležitou skutečnost někdy hřeší. To, čemu směle můžeme říkat „cit pro míru“, je součástí celkové osobnostní vyspělosti člověka, o jejíž kultivaci tímto aktem samozřejmě také usilujeme.

Avšak zpět k aktuálním věcem roku 2018. Závažnost příležitosti a vlastenecká (kmenová) povinnost nyní velí jasně, a tuto symboliku nelze ignorovat! A proto: „Sto piv ke stému výročí vzniku Československa!“. Tento akt s maximální péčí a patřičnou národní hrdostí provede jako veřejně přístupnou koncertní performanci tým československého experimentálního souboru Divergent Connections Orchestra (umělecký vedoucí a dirigent Pavel Zlámal) 23.10.2018, Dům umění města Brna, v 19h)

V druhé části koncertu zazní skladba “Nedopitých 80 piv k nedožitým 80 letům Jana Steklíka”

Pivo ve stavu klidu i pohybu. Audio záznam bude posléze k disposici jako akustická instalace. Nechť je esenciální připomínkou nejen samotného aktu holdu-vzdání, ale, jakožto obrozenecký apel, i hrdým manifestem tohoto korunního znaku národa.

— — — — —
Cyklus několika diverzních forem
k příležitosti 100. výročí vzniku Československa

Experimentální těleso Divergent Connections Orchestra (dirigent a umělecký vedoucí Pavel Zlámal) uvádí cyklus oslavných kulturních akcí věnovaný 100. výročí vzniku Československa.

Z pozice „uprostřed“ (mezi Českem a Slovenskem – z Brna roku 2018) reflektuje v pěti (či více?) autonomních formách některé motivy, které vnímá jako prvky spjaté s národní identitou. Zároveň takové prvky, které nutně nestojí na prvních místech oficiálních reprezentativních výčtů. Není tedy tento cyklus oslavou činů velkolepých či toužících po světovosti, nýbrž naopak, spíše člověka prostého a jeho obyčejnosti (tedy i takové, kterou zlí jazykové někdy označují za středoevropské / české ignorantství – v čemž mají někdy pravdu, jindy tím zase vynáší ignorantství své vlastní).

Koncept si tedy všímá (a čerpá z) takové obyčejnosti, která, jakýmsi skrytým či podvědomým algoritmem společensko-historického dědictví, absorbuje a přetváří vnější vlivy, stejně jako výrazná puzení zevnitř vlastních řad. Obyčejnost, která pak v dobrém i špatném prosakuje do celkového obrazu národa, spolucharakterizuje nejen jeho umístění, ale také úlohu a předurčení v kontextu mezinárodním. Absence hrdinných témat a pompézních ambicí dává prostor k objevování drobnějších, ale každému v podstatě známých a blízkých věcí, které k našim zeměpisným šířkám a tedy i náturám tak nějak patří. (Chléb, pivo, tanec, ulice – veřejný život, veřejný prostor atd).

Cyklus je (stejně jako samotná existence DCO) motivován primárně touhou tvořit, svobodně, nepoplatným způsobem. Nadto však přijímá historické jubileum jako podnět k zamyšlení (svého druhu bilančnímu), čímž přesahuje do vlastenecké zpovědi: vyjadřuje přijetí zmíněné obyčejnosti, onoho nejednoznačného, ambivalentního dědictví rodné hroudy a tedy i zodpovědnosti za ně. Je tak nejen konstatováním stavu věcí, ale i provoláním životního stanoviska, manifestem, který si je dobře vědom toho, že obyčejnost je někdy neotesaná, „neušlechtilá“, omezující a urputně zpátečnická, ale také toho, že se v této naší obyčejnosti skrývá i mnoho věcí jedinečných a milých, jako je kupř. prostota a opravdovost, nezištná a srdečná laskavost či poetický humor a nadsázka.

1. Melodram o chlebu a soli 30.5.2018
2. Aurální dějiny Brna 14.6.2018
3. Transcendentální taneční párty 13.7.2018
4. 100 let 100 piv – 23.10. 2018
5. Slavnostní koncert – asi listopad 2018

3.diverzní forma – Transcendentální taneční večírek

https://www.facebook.com/events/233582603796699/

Oslava tancem. Tanec jako vnitřní rituál. Ascenze ducha skrze rytmus hmotného těla.
Třetí diverzní formou pokračuje Divergent Connections Orchestra ve svém nezávislém kulturním tažení k příležitosti 100. výročí vzniku ČSR.

4 hodiny hudebního odevzdání, nefalšované lidské energie, síly a vůle. Groovy & beaty bez kompjůtrů. Prostě DCO ve svém dalším extrému.

13.7.2018 (mimochodem velmi transcendentální datum)
19h
Ponava Stage
Brno – park Lužánky

2. diverzní forma – Aurální dějiny Brna

Československé těleso Divergent Connections Orchestra spěchá vykonat další část ze svého cyklu oslavných kulturních akcí. Nyní jako aurální průvodce udeří briskně a mocně na několika místech centra Brna v upomínku některých událostí, které se odehrály během státního převratu před 100 lety.
Stane se tak 14.6.2018 se začátkem v 17h. Akci odstartuje slavnostní provolání z balkónu Besedního domu ( Komenského náměstí 8 ), po němž se budeme společně přesouvat k dalším stanovištím, za účelem přezkoumání jejich historicko-energetické paměti.

Žádný vyčpělý flash mob, ale seriózní intervence do veřejného prostoru.

další zastávky:
Zemský dům
Místodržitelství
Vinárna “U plzeňského dvora”
Wehrmann
Radnice
Denisovy Sady

tento umělecký počin se koná v rámci festivalu Expozice nové hudby
——-
——-
Divergent Connections Orchestra – soubor pro řízené improvizace

Cyklus několika diverzních forem
k příležitosti 100. výročí vzniku Československa

Experimentální těleso Divergent Connections Orchestra (dirigent a umělecký vedoucí Pavel Zlámal) uvádí cyklus oslavných kulturních akcí věnovaný 100. výročí vzniku Československa.

Z pozice „uprostřed“ (mezi Českem a Slovenskem – z Brna roku 2018) reflektuje v pěti (či více?) autonomních formách některé motivy, které vnímá jako prvky spjaté s národní identitou. Zároveň takové prvky, které nutně nestojí na prvních místech oficiálních reprezentativních výčtů. Není tedy tento cyklus oslavou činů velkolepých či toužících po světovosti, nýbrž naopak, spíše člověka prostého a jeho obyčejnosti (tedy i takové, kterou zlí jazykové někdy označují za středoevropské / české ignorantství – v čemž mají někdy pravdu, jindy tím zase vynáší ignorantství své vlastní).

Koncept si tedy všímá (a čerpá z) takové obyčejnosti, která, jakýmsi skrytým či podvědomým algoritmem společensko-historického dědictví, absorbuje a přetváří vnější vlivy, stejně jako výrazná puzení zevnitř vlastních řad. Obyčejnost, která pak v dobrém i špatném prosakuje do celkového obrazu národa, spolucharakterizuje nejen jeho umístění, ale také úlohu a předurčení v kontextu mezinárodním. Absence hrdinných témat a pompézních ambicí dává prostor k objevování drobnějších, ale každému v podstatě známých a blízkých věcí, které k našim zeměpisným šířkám a tedy i náturám tak nějak patří. (Chléb, pivo, tanec, ulice – veřejný život, veřejný prostor atd).

Cyklus je (stejně jako samotná existence DCO) motivován primárně touhou tvořit, svobodně, nepoplatným způsobem, rozhýbávat ledy. Nadto však přijímá historické jubileum jako podnět zamyšlení (svého druhu bilančnímu), čímž přesahuje do vlastenecké zpovědi: vyjadřuje přijetí zmíněné obyčejnosti, onoho nejednoznačného, ambivalentního dědictví rodné hroudy a tedy i zodpovědnosti za ně. Je tak nejen konstatováním stavu věcí, ale i provoláním životního stanoviska, manifestem, který si je dobře vědom toho, že obyčejnost je někdy neotesaná, „neušlechtilá“, omezující a urputně zpátečnická, ale také toho, že se v této naší obyčejnosti skrývá i mnoho věcí jedinečných a milých, jako je kupř. prostota a opravdovost, nezištná a srdečná laskavost či poetický humor a nadsázka.

1. Melodram o chlebu a soli 30.5.2018
2. Aurální dějiny Brna 14.6.2018
3. Transcendentální taneční párty 13.7.2018
4. 100 let 100 piv – někdy v září 2018
5. Slavnostní koncert – asi říjen 2018

Celý počin je tvořen na objednávku neexistující morální urgence, jejíž oprávněnou výtku by nikdo nerespektoval, tím méně, kdyby byla vznesena; jako zadání nepřipouštěného kolektivního svědomí, jehož hlasu by v každém případě nebylo nasloucháno, tím méně, kdyby skutečně zazněl.

https://www.facebook.com/events/1950243888378947/

 

1. diverzní forma – Melodram o chlebu a soli – 1 část Cyklu několika divezních forem

Melodram o chlebu (a soli)
1. (první) část Cyklu několika diverzních forem

Scénickým koncertem zahajuje experimentální těleso Divergent Connections Orchestra svůj cyklus oslavných kulturních akcí k příležitosti 100. výročí vzniku Československa.

Vydáme se bloumat bezcílně
a ochutnávat vůně krás
– prostých, rurálních, českých

sólisté: Zuzana Barochová – soprán, Vojtěch Šembera – baryton
vypravěč: Petr Rybíz Toman
hudba: Divergent Connections Orchestra

scénář a režie: Pavel Zlámal, Petr Rybíz Toman, Jaroslav Záděra
libreto, texty: Pavel Zlámal, Petr Rybíz Toman
dirigent, hudební nastudování: Pavel Zlámal

vstupné: žádné/přijatelné/důstojné/jiné

—————
Cyklus několika diverzních forem
k příležitosti 100. výročí vzniku Československa

Experimentální těleso Divergent Connections Orchestra (dirigent a umělecký vedoucí Pavel Zlámal) uvádí cyklus oslavných kulturních akcí věnovaný 100. výročí vzniku Československa.

Z pozice „uprostřed“ (mezi Českem a Slovenskem – z Brna roku 2018) reflektuje v pěti (či více?) autonomních formách některé motivy, které vnímá jako prvky spjaté s národní identitou. Zároveň takové prvky, které nutně nestojí na prvních místech oficiálních reprezentativních výčtů. Není tedy tento cyklus oslavou činů velkolepých či toužících po světovosti, nýbrž naopak, spíše člověka prostého a jeho obyčejnosti (tedy i takové, kterou zlí jazykové někdy označují za středoevropské / české ignorantství – v čemž mají někdy pravdu, jindy tím zase vynáší ignorantství své vlastní).

Koncept si tedy všímá (a čerpá z) takové obyčejnosti, která, jakýmsi skrytým či podvědomým algoritmem společensko-historického dědictví, absorbuje a přetváří vnější vlivy, stejně jako výrazná puzení zevnitř vlastních řad. Obyčejnost, která pak v dobrém i špatném prosakuje do celkového obrazu národa, spolucharakterizuje nejen jeho umístění, ale také úlohu a předurčení v kontextu mezinárodním. Absence hrdinných témat a pompézních ambicí dává prostor k objevování drobnějších, ale každému v podstatě známých a blízkých věcí, které k našim zeměpisným šířkám a tedy i náturám tak nějak patří. (Chléb, pivo, tanec, ulice – veřejný život, veřejný prostor atd).

Cyklus je (stejně jako samotná existence DCO) motivován primárně touhou tvořit, svobodně, nepoplatným způsobem, rozhýbávat ledy. Nadto však přijímá historické jubileum jako podnět zamyšlení (svého druhu bilančnímu), čímž přesahuje do vlastenecké zpovědi: vyjadřuje přijetí zmíněné obyčejnosti, onoho nejednoznačného, ambivalentního dědictví rodné hroudy a tedy i zodpovědnosti za ně. Je tak nejen konstatováním stavu věcí, ale i provoláním životního stanoviska, manifestem, který si je dobře vědom toho, že obyčejnost je někdy neotesaná, „neušlechtilá“, omezující a urputně zpátečnická, ale také toho, že se v této naší obyčejnosti skrývá i mnoho věcí jedinečných a milých, jako je kupř. prostota a opravdovost, nezištná a srdečná laskavost či poetický humor a nadsázka.

další části cyklu:
2. Aurální dějiny Brna 14.6.2018
3. Transcendentální taneční párty 13.7.2018
4. 100 let 100 piv- někdy v září 2018
5. Slavnostní koncert – asi říjen 2018

https://www.facebook.com/events/479078445843243/